Justus byl 7. století misionář a církevní vůdce, který působil jako čtvrtý arcibiskup z Canterbury. Vyslán z Říma papežem Řehořem Velikým k obrácení Anglosasů, přijel do Anglie jako součást druhé skupiny misionářů. Před svým povýšením do funkce arcibiskupa působil jako první biskup z Rochesteru. Během své kariéry se vyrovnával se značnými politickými změnami, včetně období exilu ve Galii po smrti krále Æthelberhta, než se vrátil ke svým povinnostem v Kentu.