Lev I. Veliký, známý také jako Lev Veliký, byl biskupem římským od roku 440 až do své smrti v roce 461. Pocházel z Toskánska a byl římským aristokratem, který sehrál klíčovou roli při definování centrální autority papežství spojením s nástupnictvím svatého Petra. Je široce uznáván pro svou teologickou práci, zejména pro jeho příspěvky na Chalkedonském koncilu týkající se podstaty Krista. Jeho vedení v průběhu pátého století pomohlo utvářet institucionální strukturu rané církve.