Alpaïs z Cudotu byla rolnice z diecéze Sens, která žila na konci 12. a na počátku 13. století. Po nakažení leprou byla izolována v chatě rodinou, ale údajně se vyléčila poté, co ji její bratři opustili. I přes uzdravení trpěla paralýzou a zažívala časté mystické extáze. Stala se duchovní poradkyní místních rolníků a cisterciánských mnichů a získala si pověst pro svůj extrémní asketismus a oddanost Eucharistii.