Bonifác I. byl biskupem římským od roku 418 až do své smrti v roce 422. Jeho nástup na papežský stolec následoval sporný volební proces, ve kterém on i jeho rival Eulalius nárokovali právo na tento úřad. Spor byl nakonec vyřešen císařem Honoriem, který Bonifáce uznal za legitimního vůdce. Byl současníkem Augustina z Hippa a významně se podílel na církevní správě a obraně práv Svatého stolce. Narodil se v Římě kolem roku 370 jako syn presbytera Iocunda.