Guido z Velate byl arcibiskupem milánským v letech 1045–1067, kdy se vzdal úřadu. Původně ho vybrala místní populace jako odpor proti kandidátovi preferovanému šlechtou, jeho jmenování však později potvrdil císař Jindřich III. Jeho působení bylo poznamenáno značnou společenskou a náboženskou nestabilitou, neboť často stál v konfliktu s reformním hnutím Patariáni a různými politickými frakcemi ve městě.