Mikuláš z Antiochie byl jáhen prvního století, který je v Novém zákoně identifikován jako jeden ze sedmi jáhnů sloužících rané církvi v Jeruzalémě. Narodil se v Antiochii kolem roku 50 n. l. a je konkrétně jmenován ve Skutcích apoštolských. Je uznáván jako svatý v několika křesťanských tradicích, včetně katolické, ortodoxní a anglikánské, ale historické záznamy o jeho charakteru se mezi ranými církevními autory výrazně liší.