Zenon byl východořímský císař vládnoucí v letech 474–491 s krátkou přestávkou v roce 475. Původně se jmenoval Tarasis a pocházel z Isaurie. Získal význam jako spojenec císaře Lea I., který využíval jeho isaurijské kontakty k potlačení vlivu germánských vůdců. Po sňatku s císařovou dcerou Ariadnou se Zenon nakonec stal císařem. Jeho vláda se vyznačovala snahami o stabilizaci Východořímské říše uprostřed významných domácích povstání a intenzivních náboženských sporů týkajících se podstaty Krista.