Isidor ze Sevilly byl významný hispanicko-římský učenec a teolog, který v raném 7. století působil jako arcibiskup sevillský. Narodil se kolem roku 560 v Kartagině a sehrál důležitou roli při sjednocování Visigotského království tím, že pomáhal panující třídě konvertovat z ariánství ke katolictví. Často je popisován jako poslední učenec starověku, který se snažil zachovat klasické učení v období kulturního úpadku. Jeho rozsáhlé spisy pomohly překlenout propast mezi starověkem a středověkem a zajistily, že mnoho klasických znalostí nebylo ztraceno pro historii.