Nezasévej mne, smrti, do svého pole, dokud jsem se nestal dobrým pšeničným zrnem.

Nedávej mi, Pane, předstoupit před tvou tvář, dokud nejsem svatý. - Od okamžiku k okamžiku mne pohánějí stovky větrů, chvíli se vznáším a hned zase jsem v propasti. Tu jsem pánem své duše a hned zase otrokem svého těla, jejího druha, tu jsem král, nesoucí diadém, hned zas ubohý žebrák. Jako když se kolo otočí, tak neustále se měním. Býlí je smíšeno s mým obilím a tvé zrno dusí trní na poli tvého sluhy. Nikomu, jen tobě, Bože, vypravuji o své bídě. Vždyť jedině k tobě a k tvému velikému milosrdenství směřuje má touha. Ty, jemuž jsou stejně podrobeni živí i mrtví, nenech mne jednou zemřít v mých hříších. Nejdříve, Pane, proměň mé klasy v chléb,

pak teprve ať ke mně přistoupí žnec, nejdříve nalij mé hrozny vínem a teprve pak ať přijde vinař. pro svou dokonalou milost mi dej dosáhnout spásy, o to tě prosím. Amen.